Doznívání k Poselství Grálu 2
od Abdrushina
1.KNIHA ◄ ► 2.KNIHA
27. Stvoření - přehled
Tak mnohý čtenář si ještě neudělal žádný jasný obraz o odstupňování mezi prastvořenými, stvořenými a vyvinutými.
V mnohých představách o tom to vypadá jako ještě silně zmatené. A přece je to všechno zcela jednoduché.
Zmatek vzniká jen proto, že člověk poněkud pomíchal výrazy a málo dbá při tom ostrých hranic.
Proto bude nejlepší, když si doposud vysvětlené stvoření jednoduše představíte v jeho odstupněních jak následuje:
1. Čistě duchovní část
2. Duchovní část
3. Hmotná část
Může být také řečeno:
1. Prastvoření
2. Stvoření
3. Pozdější stvoření
Při tom zcela sama od sebe vyvstane myšlenka, že v prastvoření se nalézají prastvoření, ve stvoření stvoření a v pozdějším stvoření vyvinutí.
Toto označení není samo o sobě falešné, pokud chceme pojmenovat celé stvoření jen ve velkých rysech, avšak při bližším chápání musí být oddělení ostřejší, i když se také na základních výrazech nic nezmění.
Při přesnějším vysvětlování vystupují ještě mnohé mezistupně, které nelze obcházet, aby byl podán obraz bez mezer.
Bytostnou část chci dnes vypustit, protože bytostné přece existuje ve všech částech, jen mezi duchovní a hmotnou částí se nalézá veliká vrstva bytostného zvláštního druhu, kterou však není třeba považovat za samostatnou část stvoření; neboť tato vrstva ve svém působení slouží v první řadě k pohybu, tím k zahřívání a k formování hmotnosti, a netvoří proto pro sebe žádnou uzavřenou část stvoření.
Tuto bytostnou vrstvu není tedy třeba uvádět jako část stvoření, snad však jako druh stvoření, který jako hnací a formující patří k hmotné části stvoření.
Úmyslně hovořím o základech doposud vysvětleného stvoření; neboť s tím nejsem ani zdaleka hotov a musím všechno doposud řečené postupem času ještě mnohem více rozšířit, jak jsem to vždy pozvolna již činil. Při tom se ukazuje nutnost, vložit nové rozdělení mezi doposud vysvětlené, a tím rozšířit váš pohled. Říci všechno najednou by bylo pro lidského ducha příliš mnoho. Také v těchto mnou upravených způsobech bude muset ještě vynaložit veškerou sílu, aby si z toho mohl osvojit alespoň nějaké vědění.
Nuže nemluvme dnes o prastvoření, stvoření a pozdějším stvoření, nýbrž v základu prostě o čistě duchovní, duchovní a hmotné části. Pak to člověk nemůže tak snadno poplést.
Já sám jsem však musel uvést všechna pro to možná označení, aby je bylo možné použít k ostřejšímu oddělení odstupnění.
Mají pozvolna vždy jasněji a určitěji vnikat do lidského vědění a nesmějí již způsobit přes svou mnohostrannost žádný zmatek.
Jako první a nejsilnější ve stvoření přichází tedy čistě duchovní část stvoření. Ta skládá se ze dvou základních oddílů. Horní, nejvyšší oddíl čistě duchovního nese vlastní prastvořené, kteří ihned plně zralí povstali z vyzařování Parsifala a nepotřebovali žádný vývoj. Tento oddíl sahá až k Vasithě, jejíž působení je na spodní hranici.
Druhý oddíl nese vyvinuté v čistě duchovním. Proto tam lze nalézt poprvé také děti, které se v nejvyšším oddíle nevyskytují; neboť děti mohou být jen tam, kde probíhá vývoj.
Oba oddíly mají však společné čistě duchovní. Avšak jen horní oddíl může se v pravém smyslu nazývat prastvořením a v něm se nacházející čistě duchovní mohou platit za vlastní prastvořené!
Tím o něco rozšiřuji stvoření k lepšímu chápání pro lidského ducha pozdějšího stvoření.
Nemůžeme tedy vlastně mluvit o prastvoření, které sahá až k Patmosu, tak, jak jsme to činili pro větší jednoduchost doposud, nýbrž přesně vzato musíme již zde mluvit o nejvyšším v plné zralosti vzniklém prastvoření a následujícím vyvíjejícím se čistě duchovním stvoření, přičemž oba oddíly tvoří spolu čistě duchovní říši nebo čistě duchovní část stvoření.
Čistě duchovní nebo čistě duchovní říše je tedy velký souhrnný výraz nejvyšší části stvoření, myšlené jako druh stvoření, zatímco označení prastvoření v ostřejším smyslu se však vztahuje jen na nejvyšší část z něj.
Jestliže chceme nyní proniknout dále do vědění o stvoření, tak tedy nesmíme již jako doposud brát čistě duchovní a prastvoření jako jeden pojem.
Sice je prastvoření čistě duchovní, avšak v čistě duchovním je také ještě svět vývoje, který se nalézá pod vlastním prastvořením a s tímto spojen dává dohromady čistě duchovní říši, ve které jsou tedy čistě duchovní prastvoření, kteří se mohli ihned bez přechodu stát plně zralými, jakožto nejsilnější a nejmocnější, a pak následují čistě duchovní vyvinutí, kteří musejí své bytí započít jako děti.
První oddíl, prastvoření, obsahuje tři hlavní stupně nebo úrovně, druhý oddíl čistě duchovní říše má čtyři, společně tedy sedm základních stupňů, které se opět dělí do mnoha rozvětvení.
Neměl jsem v úmyslu jít tak daleko s mými vysvětleními, nazval jsem proto dosavadní přednášky prostě „Duchovní úrovně“ a chtěl jsem v nich přinést vše, co nebylo hmotné.
Protože však nyní přece uvádím další podrobnosti, musím dosavadním přednáškám o čistě duchovní říši dát přesněji vyjádřený název „Z čistě duchovní říše stvoření“, aby rozdíl byl lépe vyzdvižen.
Po těchto tak mnohých oddílech čistě duchovní říše následuje velká duchovní říše.
Duchovní není snad slabším druhem z čistě duchovního, nýbrž je čistě duchovnímu cizím druhem, který je však sám o sobě slabší, a proto potřebuje větší vzdálenost od Prasvětla, aby se mohl zformovat a stát se zčásti vědomým.
Snáší se proto dále dolů, aby vzdáleno od Světla mohlo tvořit říši, avšak nemá v sobě žádnou část čistě duchovního, nýbrž existuje samo pro sebe.
Je to všechno lehké a samozřejmé, a přece je to těžké říci, aby to dovedlo lidské duchy k vědění, které spočívá nad jejich původem. A přece nyní musíte pochopit souvislosti všeho dění, abyste v kroužení tohoto stvoření nebyli sem a tam vlečeni jako nevědomý přívěsek podobni falešně znějícím rolničkám, protože jste je nedokázali následovat jako důvěřivé děti.
Slova „Buďte jako děti!“ jste nechtěli naplnit, a tak vám zůstala pro vaši záchranu jako poslední ze všech pomocí jen jediná cesta: Vědění o stvoření!
Musíte mít o něm alespoň takovou vědomost, abyste se byli schopni vřadit do zákonitých záchvěvů, které vás buď s sebou pozvednou vzhůru, nebo vás zničíce odvrhnou jako plevy daleko do rozkladu.
Zachvívání je v této době zesíleno za účelem velké očisty a vychází z všemohoucnosti Boží! Neodolatelně nutí proto každého tvora harmonicky se spoluzachvívat, nebo zahynout v divoké bolesti nejnesmírnějšího zoufalství, které povstane jako následek zatvrzelé svévole v beznaději, kterou s sebou přinese každé konečné poznání falešných cest bez vyhlídek na návrat. Snažte se z toho důvodu osvojit si vědění o Pravdě, která vám poskytuje oporu a bez oklik vede k cíli.
Že v mém Poselství také skutečně máte Slovo Pravdy, můžete poznat ihned, když se kolem sebe bděle rozhlížíte; neboť celý váš dosavadní pozemský život, jakož i nové prožití každého okamžiku zevně i vnitřně bude vám zcela jasné, jakmile je osvětlíte a pozorujete skrze mé Poselství.
Ani jedna otázka nezůstane vám při tom nevyřešena, dojde ve vás k velikému porozumění pro až doposud tajuplné řízení neúprosných zákonů ve stvoření, které vás vedou s účinky vašeho chtění, a jako korunování vaší námahy nadejde vám zázračné tušení moudrosti, všemohoucnosti, lásky a spravedlnosti, které mohou být jen od Boha, jehož bytí jste tím nalezli!
Avšak vraťme se zpět ke stvoření.
K čistě duchovnímu se tedy připojuje dále pokračující duchovní říše. Duchovní je přitom myšleno jako jiný druh než čistě duchovní, ne snad jako slabší zbytek čistě duchovního.
Také v duchovním po překročení nutné hranice určité vzdálenosti od Světla k možnosti zformování duchovna povstali ihned bez přechodného vývoje plně zralí duchové, kteří jsou nazýváni stvoření, na rozdíl od prastvořených v čistě duchovním.
Stvoření jsou tedy nejsilnějšími a nejmocnějšími v duchovním, jako jsou prastvoření v čistě duchovním, které se mohlo vytvořit dříve.
A jako předtím v čistě duchovním, tak je také v duchovním druhý oddíl, který potřebuje vývoj, kde se proto nacházejí také děti kromě těch, kteří skrze vývoj již dozráli. Tyto dva oddíly tvoří společně duchovní část stvoření.
K této duchovní části připojuje se pak ještě veliký kruh zcela zvláštního bytostného druhu, který obklopuje hmotnou část, působí na ni, proniká ji, pohybuje, čímž přináší ohřívání a formování.
Hmotná část stvoření má pak opět dva oddíly. První část, jemnohmotnost, formuje se ihned pod účinkem bytostného, protože je snadno prostupná. Druhá část, hrubohmotnost, musí následkem větší hutnosti s pomocí bytostného teprve procházet vývojovým pochodem. Přirozeně také tyto dva základní oddíly rozdělují se do mnoha vedlejších částí.
Každý oddíl druhu stvoření štěpí se do mnoha úrovní, z nichž každá jednotlivá je opět tak mnohotvárná, že se sama pro sebe jeví jako jeden velký svět.
Budu vám z toho ale přesně vysvětlovat jen to, co se nalézá uvnitř hranic vašeho lidského ducha! To je již tak veliké, že se váš duch musí obzvláště hýbat, trvale, bez přerušení, aby zde na zemi z toho správně pochopil alespoň část. Avšak tato část přivede vás tak daleko, že se nemůžete tak lehce ztratit.
Jen s opravdovým věděním můžete se ještě namáhavě vypracovat z močálu rozumové domýšlivosti; neboť dětmi se v současnosti v duchu již více stát nemůžete. Abyste se bezstarostně dětsky důvěřivě bez odporu poddali vysokému vedení, k tomu vám dnes schází vše; neboť falešně vedená a přepjatá činnost vašeho pozemského rozumu vám to již více nedovolí!
Tak zůstává vám jen jedna cesta k záchraně: cesta opravdového vědění, která vede od víry k přesvědčení!
A abyste touto cestou mohli jít, k tomu vám chci pomoci Poselstvím, které jsem vám dal. Namáhejte se však toto vědění do sebe přijmout a zachovat je živoucím, abyste je již nikdy nemohli ztratit, nýbrž s vámi šlo po všech vašich cestách!
A pak se při tom ukáže pravdivost slov, která od dávných dob zůstala dodnes živá v lidové mluvě:
„Čím více je člověk v pravém vědění schopen pronikat vpřed, tím zřetelněji při tom poznává, že ve skutečnosti ... nic neví!“
Jinými slovy vyjádřeno:
„Skutečně vědoucí stane se v sobě malým před onou velikostí, jejíž stopy nachází ve svém nastávajícím vědění! To znamená, že se stane pokorným a ztratí domýšlivost, která drží lidského ducha uvězněného, osvobodí se a stoupá vzhůru.“
Snažte si dnes vštípit, co jsem sice ve svých přednáškách již řekl, o čemž však, zdá se, nemáte ještě zformován správný obraz, alespoň ještě ne všichni, a sice že po prastvořených čistě duchovní říše nepřicházejí v dalším odstupnění hned stvoření, nýbrž napřed ještě vyvinutí čistě duchovní ve spodní části čistě duchovní říše tvoří velký mezistupeň.
Teprve pak přichází jako nejvyšší v duchovní říši stvoření, kteří nejsou čistě duchovní, nýbrž jsou duchovní, jakožto zcela jiný druh, k němuž se pak opět připojují vyvinutí duchovní.
Odtamtud jsme však stále ještě daleko, velmi daleko vzdáleni od hmotností, před kterými se zachvívá kruh zvláštního druhu bytostné síly, o kterém chci teprve později podrobněji pohovořit, protože velmi úzce s vámi působí a bez jehož pomoci byste ve hmotnosti vůbec nemohli setrvat.
Bez těchto pomocí byl by také váš vývoj nemožný. Museli byste zůstat duchovními zárodky s palčivou touhou po tom, abyste se mohli stát vědomými skrze milost Boha, Jediného, Všemohoucího!
Vy se však odvděčujete těmto vždy připraveným pomocníkům z bytostného kruhu kolem hmotnosti za jejich nutné působení hanebně s chorobným tvrzením, že musí spadat do říše bájí a legend, protože jste zasypali schopnost, je vidět a slyšet.
Vy jste se tak často posměšně usmívali, když o tom bylo hovořeno, a přece netušíte, jak směšnými se při tom vy sami činíte a jak odporně musíte působit na tyto pro vás nezbytně nutné pomocníky!
Mnohé máte v tom napravit a mnohé dohnat, abyste opět mohli opravit příčky v žebříku ke vzestupu ducha, které jste lehkomyslně a domýšlivě rozbili. Bez nich nemůžete kráčet vzhůru! Noha ducha potřebuje tuto oporu a nemůže vynechat z těchto příček ani jedinou.
Při tomto stručném výkladu jsem se vůbec nezmínil o sféře v bezprostředním Božím vyzařování, která svou velikostí daleko přesahuje všechny spojené kruhy stvoření a kterou jsme nazvali Božskou sférou. Pravděpodobně se k ní také nikdy více nebudu vracet, protože člověk je od ní příliš vzdálen a vzdálen navždy zůstane. Mé dosavadní líčení o ní potřeboval jen, aby si alespoň jednou mohl zformovat souvislý obraz o prapůvodu všeho bytí shora dolů.
Učte se, vy lidé, je nejvyšší čas!
