Doznívání k Poselství Grálu 2

31. Když je nouze nejvyšší, je vám Boží pomoc nejbližší!

Když je nouze nejvyšší, je vám Boží pomoc nejbližší! Tato slova existují na zemi již dlouho.

Jako slova útěchy vychází z mnohých lidských úst, avšak žel často bezmyšlenkovitě a jen aby se něco řeklo při starostech, které druhého tíží.

Tato krásná slova, která v sobě skrývají zaslíbení, stala se prázdnou formulí společenské zdvořilosti.

Kdo však nechce jmenovat Boha, a takových je mnoho, protože jsou v tom brzděni tisícerými důvody, ten pro to použije: Po dešti následuje slunce! Nebo ještě jiná pořekadla, která jsou stejného smyslu. Existuje jich přece mnoho.

Avšak ani jedno z nich nenese v sobě hlubokou vážnost a také sílu jako slova:

Když je nouze nejvyšší, je vám Boží pomoc nejbližší!

Povzbuzující sílu, která těmito slovy plyne, vycítí každý člověk, který na ně během těžkých starostí myslí. Je při tom něco zvláštního, co není dáno žádnému jinému z tak mnohých způsobů útěchy. Kráčí vpřed jako vítězoslavný hrdina a vy to cítíte, aniž by vám snad bylo jasné, co je schopné vyvolat uklidnění.

Kdo však stojí v Poselství, ten zná moc slova, pokud se zachvívá v zákoně stvoření. V tom spočívá tajemství tohoto působení. Tato zde zmíněná věta je správně spojena se záchvěvy Světla a zprostředkovává proto sílu, která musí překvapit, když padne na dobrou půdu.

Avšak to je základní podmínka jako u všeho: Půda k tomu musí být připravena!

V těžkých nesnázích je však často připravena skrze otřesy. Tím mohou slova vytvořit most pro pomoc ze síly Stvořitele, která je pro každého tvora připravena, protože kmitá v celém stvoření. Tvor potřebuje jen důvěřivě vzhlédnout vzhůru k Pánu; neboť důvěra tvoří vždy tu nejlepší cestu pro pomoc z této síly.

Nuže postup při použití této věty je takový: Slova „Když je nouze nejvyšší, je Boží pomoc také nejbližší“ probudí důvěru v lidech věřících v Boha.

Tím tvoří tato slova most; neboť skrze probuzenou důvěru stoupá to vzhůru jako prosba, modlitba, protože je to lidským duchem procítěno. Při tom otvírá se duch pro novou sílu, která opět proudí skrze něj na místa, která ho těžce skličují.

Tak přicházejí tato ve špatném chtění naléhající místa do paprsku Světla, které zlo přemůže.

Kde však člověk v Boží pomoc nevěří, tam nemůže povstat skrze tato slova ani ta důvěra, která je nutná, aby svatá síla Světla vstoupila a byla přivedena na to místo, které nouzi vytváří.

Nyní si však při tom nemyslete, že sílu Světla, která vás zasáhne, máte dál vést skrze egoistické nenávistné myšlenky a ničivé plány. To by byly nečisté kanály, skrze které síla Světla také nemůže protékat bez zakalení.

A každé zakalení přináší zeslabení. Tím byste tedy v účinku zeslabili vám poskytnutou pomoc. Jen když jste schopni sílu přijmout v čisté důvěře v Boha, která prosí Boha o pomoc a přenechává jeho moudrosti, jakým způsobem on pomoci chce, pak je to pravé a je možné, použít sílu nezkaleně k odvrácení a zažehnání zla.

Nepotřebujete a nesmíte při tom chovat vlastní myšlenky pro druh a formu pomoci! Vyčkávejte v klidné důvěře.

Vaše utrpení ukáže již síle cestu! A tak musí se i to nejtěžší utrpení nakonec od vás odvrátit, aniž byste se sami při tom nově zatížili skrze myšlenky ukvapeného hněvu nebo nenávisti.

Proto jsou vám jako výstraha dána také slova: Má je pomsta a já dám odplatu!

Má vám to dát poukaz na to, abyste se chovali tak, jak to je ve vůli Boží a tím i v zákonech stvoření, aby vám pak síla Světla skutečně mohla pomoci! Avšak vy přece musíte pro ni vytvořit průchod.

Kamkoliv pohlédnete, uvidíte kolem sebe pomoc, jste pomocí obklopeni, takže vůbec nemůžete klesnout, pokud ji vidět chcete. A vidět, to znamená „vědět“, což můžete jen skrze znalost Božích zákonů ve stvoření, které nesou tu vůli, která vám pomůže, kdykoliv se ocitnete v nouzi, tedy když se vy sami před pomáhající silou neuzavíráte!

Brzy přijde doba, kdy budete rozechvěni stát před velikostí Boží a jeho láskou, která spočívá v jeho vůli a skrze ni působí! Pak budete chtít žalem zahynout v poznání svého zameškání, své viny, když jste všechnu tuto pomoc od sebe nejen odvrhli, nýbrž jste se chtěli nad ni povznést v domýšlivosti, která přece vždy vychází jen z malosti; neboť velikost nezná domýšlivost, protože vůbec domýšlivou být nepotřebuje.

Proto je domýšlivost vždy znamením vnitřní malosti a výrazem vědomí, že malost ji přece nutně potřebuje, aby se skrze domýšlivost jevila o něco větší, než sama ve skutečnosti je! Právě vědomí vlastní malosti je nejlepší potravou pro domýšlivost.

Vy lidé jste ve skutečnosti svým Stvořitelem tak opatrováni, že by se vám nemohlo nic stát. Jste vedeni a směřováni tak, že vás od pravé cesty nemůže nic odvrátit, pokud to vy sami nechcete!

A přece jste tak klesli a odvrátili se od Světla. To, co ve vší jednoduchosti nebylo možné, to jste vykonali a v lehkovážné ješitnosti vynutili: Odchýlení od pravé cesty, která vedla zcela přímým směrem vzhůru!

Chtěli jste do bažiny a vaše svobodné rozhodování sráželo vás dolů vždy hlouběji, právě to, které vás mělo v touze po Světle pozvedat vzhůru.

Dnes ještě neznáte celou tíhu své viny! Avšak tisíceronásobně pozvedne se proti vám ze všech stran a zřítí se na vás, jak to ani jinak nebylo možné očekávat.

Nyní budou stále více ztenčovány týden za týdnem husté závoje; neboť máte poznávat a pak zahynout, pokud ještě neupřednostníte vynaložení veškeré síly, abyste se prosíce upnuli na poslední pomoc v připravenosti začít nový život, ve kterém se budete s pokorou snažit poznat velikost Boží ve stvoření, abyste ve službě svaté vůli jí dbali a tím stoupali vzhůru do světlých výšin.

Tím pozvolna pozvednete své okolí a tím budete spět v čistotě ke kráse zdokonalení, které jako výraz stavu vašeho ducha v růstu a rozkvětu dá najevo jeho zralost.

Ano, vám je nutné naléhavě pomoci! Všem, bez výjimky. A proto volám k vám dnes zvlášť ještě jednou, že až bude nouze nejvyšší, je vám pomoc Boží také nejbližší! Avšak vy musíte pomoci v sobě vytvořit půdu, která je schopna ji přijmout, jak je to podmíněno při všem, co přichází k vám ze Světla!

Nebuďte lehkomyslní v důvěře v Boha a povrchní ve víře; neboť se vám to může stát pomocí jen tehdy, když je tato důvěra silná a pevně ve vás zakotvená.

A vám, nositelé kříže, budiž ještě jednou řečeno: Jakmile musíte trpět pod protivenstvím, které vám temnota ještě chce připravit, tak nechovejte v nesnázích žádné nenávistné myšlenky, nýbrž zůstaňte od nich oproštěni a vzhlížejte s důvěrou jen vzhůru ke Světlu, k Bohu, který vás nikdy neopustí a který vám může pomoci v každé nouzi!

Pak dostane se vám pomoci, která vás překvapí a pro lidi bude zázrakem; neboť Bůh pak dá najevo svou vůli citelně a viditelně všem lidem, kteří ho v pomoci chtějí vidět! On bude mluvit skrze svou všemohoucnost!

Pamatujte však při tom také na to, že si s tím nesmíte zahrávat! Boží Syn Ježíš nevrhl se také z hradeb, aby tím lidem ukázal, jak ho Bůh chrání! Vezměte to jako vzor a jako varování.

Jak často křížíte plány ze Světla skrze nerozvážnost a povrchnost, skrze vsouvání tak mnohého mylného vlastního chtění, skrze vždy nové chyby, které děláte.

Potom vykřikujete, když vás zasáhnou toho následky, a voláte Boha, že vám má pomoci! Přesto sami jednáte proti jeho vůli, jen protože jste se v tom ještě dostatečně neprohloubili a volání, pokyny a varování z duchovní říše jste ještě nebrali dostatečně vážně. Byly vám poskytnuty v bohaté hojnosti.

Již samotné doslovné následování duchovních napomenutí muselo by stačit, abyste si uspořili polovinu, ba ještě více starostí a utrpení. Vaším úkolem mělo být přece vždy to, abyste ve všem pozemském jednali jen tak, aby temnoty nikdy nedostaly možnost vás pozemsky napadat! Zejména svou řeč brali jste na příliš lehkou váhu, stejně tak i své spisování!

Čiňte v tom tedy rozdíl. Jak často jsem poukazoval na to, že samotné dobré chtění může přinést velmi mnoho škod, a také právě dobré chtění způsobilo již mnoho těžkých škod, když se při tom člověk řídil nakonec jen svými vlastními myšlenkami.

Pokud si představujete, že mnohé z toho by vůbec nemohlo jít jinak, tak se velmi mýlíte, nesmíte se domnívat, že by Pán nenalezl jiných cest, než jaké byly vámi zamýšleny, když byste ho o to vroucně prosili. A to je to, co vám ještě schází. Vroucí dětské prosby!

Domníváte se, když chcete sloužit Bohu, že mu musí být vhod také všechny cesty, kterými vy jdete. To je jen neoprávněný požadavek a s důvěrou k Bohu to nemá co dělat.

Učte se vroucně se modlit! Když potřebujete nějaké řešení, pak vám také zcela určitě bude v nějaké formě dáno. Avšak napřed proste, aby vám bylo dáno správně jednat, dříve než s tím začnete, a neproste o dobrý zdar, pokud jste již započali podle svého smýšlení!

Každý z vás má silné vedení z Grálu, které byste již měli prosit, aby vám pomohlo! Avšak to se děje zřídka, protože se o svém vedení domníváte, že přece také slouží, stejně jako vy sami, a proto vám musí ve službě pomáhat.

Můžete také na ně často vděčně vzpomínat, když se vám dílo podaří, v jehož dosažení jste sami sotva doufali.

Jděte jednou vážně do sebe a zeptejte se bez útlocitu vlastní šetrnosti svého ducha, jak to vlastně s touto věcí je! Tak mnohý z vás musí být zahanben, pomyslí-li na mnohou liknavost.

Ve všech knihách se zprávami ze zavátých dob, které jste směli poznat, vám bylo přece jasně ukázáno, jak mají žít lidé, kteří jsou Světlem povoláni, a jak při tom musí jednat, aby v tom měli úspěch.

Účel, že vám to všechno nyní smělo být dáno, nespočívá jen v tom, aby se nyní vaše vědění obohatilo, nýbrž aby to vašemu duchu opět ukázalo cestu, kterou musí jít, aby postupně dosáhl poznání.

Bude vám ukázáno v prožití jiných, co vám Poselství zvěstuje a co od vás žádá.

Především nezapomeňte nikdy, že temnota vždy chová nenávist vůči Světlu a čeká jen na příležitost, aby mu uškodila, že se dokonce k tomu snaží zbudovat možnosti, když to nejde jinak, ať už bez zábran skrze lži a pomluvy, nebo také skrze falešná svědectví. Temnotám, jakož i jejich nástrojům a dobrovolným pomocníkům je všechno vhodné, pokud mohou Světlo v jeho pronikání vpřed i jen zbrzdit.

Z tohoto důvodu musíte být dvojnásob bdělí a snažit se zabránit všemu, kde by to bylo možné, aby se z toho mohl vytvořit falešný obraz.

A kde vás to přesto tísní, tam myslete na slova, že Boží pomoc je vám nejblíže, když se nouze ukazuje být nejvyšší.

Avšak ne všem lidem platí tato slova jako zaslíbení, kterým také jsou. Neboť se nesmí o tom myslet jen jako na jednostranné přijímání, jak to lidé ve většině případů činí, nýbrž slova také stanovují podmínku!

Je při tom zmíněn Bůh, což předpokládá, že platí těm lidem, kteří v Boha věří a také v jeho pomoc a jeho moc. Popírač Boha by se před touto pomocí ze Světla uzavřel!

Pozorujte jednou zákonitosti, které v dění dospěly k účinku. Není těžké je zřetelně poznat.

Kdo skutečně ve správné formě a způsobu věří v Boha a jeho všesvatou vůli, ten také nebude ve zlém chtění rouhavě jednat v rozporu s Božími zákony. Tím zůstává pro něj stále otevřena cesta Boží pomoci!

Pokud přijde do pozemské tísně, tak může příčina toho ležet jen v lidském díle nebo v lidských názorech, které se vždy nezachvívají v Boží vůli, nýbrž pochází z lidsky sobecké vypočítavosti.

Proviní-li se proti ní, nezůstane mu Boží pomoc odepřena.

Je přece často tak velký rozdíl v tom, co se jako vina označuje před lidskými názory a před lidskými zákony, a tím, čím je skutečná vina před svatými Božími zákony!

Vzájemné působení ve stvoření se při tom nikdy nedá zmást a neřídí se podle doslovného znění pozemských zákonů, nýbrž působí v záchvěvech Boží vůle zcela samostatně.

Jakmile se některý pozemský zákonodárce při vypracovávání pozemských zákonů přesně a pečlivě také neřídí podle toho, zda jeho zákony jsou skutečně podle všesvaté vůle Boží, v ní se zachvívají, aniž by se od ní odchýlily, tak na něj pak těžce dolehne každý účinek a drží jej pevně spoutaného, i když je toho mínění, že to v jeho době na zemi šlo jen tak a že to na zemi vůbec jinak nebylo možné.

Zasáhne to také všechny, kteří podle zákonů jednajíce jiné utiskují nebo jim škodí.

To všechno je přece tak prosté a jasné, že by o tom vlastně nemuselo být vůbec hovořeno; neboť lidé to stále znovu spatřují ve světových dějinách, pokud toho dbají. Mohou v tom nalézt rychlý vzestup jednotlivců a celých národů, které ze zdánlivé výše musely pak zahynout v náhlém pádu!

To byl vždy účinek vzájemného působení falešného jednání a všelijakých rozhodnutí, která s pevnou, vždy nezměnitelně trvající svatou Boží vůlí nebyla v souladu.

Kdo se však snaží pozemské zákony při vypracování odvodit od Boží vůle, ten buduje na pevné půdě a jeho dílo bude také spočívat v požehnání a míru, který přinese všem lidem, kteří se podle těchto zákonů musí řídit!

Není při tom žádného rozdílu v účinku, lhostejno, zda se v dějích jedná o jednotlivce, kteří se sami pro sebe snaží skrze své vlastní rozhodnutí stanovit zcela určité směrnice, nebo zda to platilo v té době pro celé národy od vládců, kteří měli ve svých rukou osud národa: každý úmysl musí být pevně zakotven ve vůli Boží, jakmile z něj má vzejít požehnání!

Ustanovení nesmí vycházet z vlastního chtění člověka, lhostejno, jaké cíle při tom sleduje. Jeho myšlenky při tom musí spočívat ve vůli Boží; neboť Bůh sám je skutečným vládcem nade vším!

Každý člověk zůstává od něho odvislý, ať už jako král, nebo žebrák. Ochrana, pomoc a požehnání je při něm jen tehdy, když se řídí podle vůle Boží, a ne podle té vlastní! Tak to zůstane vždy a v účincích se to nakonec vždy uplatní viditelně.

Z tohoto důvodu odvažujte nejprve pečlivě ve svém nitru vše, co mluvíte a co zamýšlíte vykonat, aby vám vzájemné působení z toho mohlo přinést jen požehnání.

Rozvažujte o něčem raději desetkrát a snažte se přesně odvážit pro a proti, než abyste bez uvažování něco i jen jednou vyslovili a udělali nebo mnohé pozorovali jen povrchně.

Desateré rozvážení nevyžaduje mnoho času. Když si na to jednou navyknete, potřebujete k tomu jen několik sekund; neboť vaše cítění odvažuje bleskurychle.

Zpočátku vás to bude přirozeně stát určitou námahu, až se to nakonec vyvine ve vědomé zodpovědnosti k samozřejmosti!

K tomuto cíli musí přijít všichni lidé, lhostejno, co na zemi vykonávají, kam je současné bytí postavilo.

Pak vznikne jednotné, radostné působení, jaké vždy bylo tichou touhou těch lidí, kteří se snažili svým pozemským bytím jen sloužit Bohu!

[Poselstvi Grálu od Abdrushina]  [Doznívání k Poselství Grálu]